Běžné rozmary

Mladý Skot Bawster byl přistižen porybným, jak upytlačil lososa. Věc došla až k soudu. Bawsterovi přátelé mu sehnali nejlepšího obhájce ve Skotsku. Obhájci se podařilo u soudu prokázat, že v inkriminovanou dobu byl Bawster minimálně osmdesát mil od místa činu, tudíž nemohl v žádném případě lososa upytlačit. Soud se odebral k tříhodinové poradě a nad Bawsterem byl vyhlášen osvobozující rozsudek. Když soud skončil, tak Bawster přišel za předsedou soudu a zeptal se ho: „To znamená, pane soudce, že si toho lososa můžu nechat?”

Indiánský chlapec se ptá šamana místního kmene: „Podle čeho určuješ pro všechny děti jména?”
„To máš tak: Když se dítě narodí, donesou mi ho, já ho zvednu na pažích, rozhlédnu se prérií a když vidím třeba v dálce utíkat lišku, tak se dítě bude jmenovat Běžící Liška. Nebo když zrovna sněží, tak to děvče dostane jméno Tiše Padá Sníh. A proč tě to vlastně tak zajímá, Tadyserepse?”

Starý Skot Cameron jel ve vlaku. Vyndal láhev whisky a pořádně si přihnul. Proti němu seděl druhý Skot, který s trochou závisti podotkl: „Celý život jsem na pití nesáhl.”
„Může být,” řekl Cameron, vrazil zátku do láhve, dal ji do kapsy a poznamenal: „Nemusíte teď začínat...”

Sešli se dva skotští houbaři na Vysočině u jednoho vzrostlého hříbku. Slovo dalo slovo a dnes jsou tam dva malé pomníčky...

Přijde cikánka do trafiky a povídá prodavačce: „Jedny cigarety!”
Prodavačka na to: „A jaké?”
Cikánka se rozeřve: „Podívejte se na ni, jak je zvědavá!”

Skot a Angličan jsou pozváni na svatbu a sdělují si, jaký svatební dar přinášejí novomanželům.
„Já,” povídá Angličan, „jim nesu čajovou soupravu pro dvanáct osob.”
„A já,” povídá Skot, „jim nesu cedník pro sto dvacet osob!”

Starý osmdesátiletý Skot MacCornik z Aberdeenu byl velkým fanouškem fotbalového klubu Celtic Glasgow. Tak se jednou vypravil do Glasgowa, aby svým mocným hlasem podpořil svůj klub v místním derby s Glasgow Rangers. Aby ušetřil výdaje za cestu, tak se na utkání vydal pěšky. Starý pán byl ale touto cestou tak vyčerpán, že už neměl dalších sil, aby přelezl ohradu stadionu.

Indiánského náčelníka trápí zácpa. Jde tedy za šamanem, ale žádný lektvar nepomáhá. I pošle jednoho bojovníka do městečka k bílému doktorovi. Bojovník přijde za doktorem a protože umí špatně anglicky, řekne jen: „Big chief - no shit.”
Doktor rychle pochopí: „Jasný případ - jedenkrát ricinový olej!”
Indián se vrátí do prérie, ale přípravek nezabral a za dva dny je u doktora znovu: „Big chief - no shit.”
„Hmmm, těžký případ. Tady máš celou láhev ricinového oleje. To musí účinkovat!”
Indián odjede, ale za další dva dny je zpátky: „Big chief - no shit.”
Doktor: „Tak to ti namíchám něco speciálního. Ale pozor - je to opravdu silné!”
Po týdnu doktor onoho bojovníka potká ve městě a ptá se, jak se náčelníkovi daří. Indián na to: „Big shit - no chief.”

Skot MacMahon pořádal čaj o páté a vypravoval svým hostům: „O nás Skotech se říká, že jsme hrozně na každou penci, ale není to vůbec pravda. Já například dnes dopoledne vytrousil v parku šilink. Někam se mi zakutálel, ale já se vůbec nezdržoval jeho hledáním a šel jsem klidně dál!”
Po této historce hosté rychle dopili čaj, začali se nenápadně loučit a odcházet. A za malou chvíli se všichni sešli - v parku.

Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá: „A můžu se mu omluvit po telefonu?”
Rabín souhlasil, a tak Izák zvedl telefon, vytočil Aronovo číslo a povídá: „Haló, to je byt pana Kohna?”
Na druhé straně se ozve Aron: „Ne, to bude asi omyl.”
„Tak promiňte!”